Prozaik, autor rozhlasových a televizních her, filmový scénárista ROMAN RÁŽ (28.5.1935 v Praze) vystudoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně dějiny umění a estetiku, na pražské FAMU pak studoval mimořádně také filmovou vědu a dramaturgii. Doktorát v oboru divadelní a filmové vědy získal na Karlově univerzitě. Už jako student publikoval básně, fejetony a povídky v Novém životě, Hostu do domu a jinde. Po studiu pracoval jako režisér a dramaturg zábavných pořadů v Brně, v letech 1967-1971 působil jako dramaturg literárně dramatického oddělení brněnského studia Československé televize, odkud byl začátkem tzv. normalizace propuštěn z ideových důvodů. Od r. 1971 je tedy spisovatelem ve svobodném povolání, třebaže první léta nesměl publikovat pod svým jménem a jeho první tři knihy byly vyřazeny z knihoven jako libri prohibiti.
Debutoval souborem povídek JEDINÁ NOC (1962). Pro kompozici jeho prvních próz: UČITEL PTAČÍHO ZPĚVU (1966), KDO UMLČEL MATYÁŠE (1968), JEDNOU SE OHLÉDNEŠ (1968) je charakteristické střídání modelových situací v různých časových rovinách. Prosazuje se v nich téma manipulace člověka a hledání odpovědi na otázku, do jaké míry lze přistoupit na kompromisy. Snaha o nalezení přijatelné míry konformity, vlastní integrity a autenticity provází protagonisty jeho románů také v sedmdesátých letech, jak o tom svědčí SMRT V KAŠTANOVÉM DOMĚ (1976), či devět let čekající na vydání a pak do několika jazyků přeložený PRODAVAČ HUMORU (1979), podle něhož napsal Ráž s režisérem Jiřím Krejčíkem scénář stejnojmenného filmu z r. 1986. Také hrdinové románu BLUDNÉ KAMENY (1981) procházejí životní krizí a docházejí k poznání, že chtějí-li si zachovat svůj charakter a morálku, je třeba odmítnout neustálé přizpůsobování, i kdyby to bylo sebevýhodnější.
V dalších románech se v Rážově tvorbě prosazují prvky groteskní poetiky. Příběhy jsou vyprávěny v tragikomické poloze, s důrazem na satirické vyjádření. V prózách VRABČÍ HNÍZDO (1983) a ŠOKMISTR (1985) se v příbězích trapných příživníků ozývá ostrá kritika tehdejší společnosti i pražských uměleckých a kulturních institucí. Následují psychologické romány NARCISOVÝ DŮM (1988) a IN FLAGRANTI (1989), jež Ráž rovněž adaptoval pro televizi (a jejichž inscenace režírovali J. Henke, resp. A.Procházková). V těchto prózách se střetává násilí, sobectví a touha po majetku s tolerancí, humanitou a slabostí, která zapříčiňuje zlo. Zcela jiný je příběh stárnoucí herečky, jak jej zachycuje román POKUŠENÍ NA KONCI LÉTA (1989).
V rozsáhlé próze CESTA PO KOLENOU (1992) se Ráž vrací ke svému oblíbenému neúspěšnému hrdinovi, který je pro svou pasivitu odstrkován v práci i rodině, jíž se ovšem cele obětuje. Titul ZACHRÁNCI SAMOTY (1999) pokračuje v linii psychologických děl. Napínavý příběh lásky a nenávisti reflektuje tentokrát současný život prostých lidí na venkovské samotě.
V r. 2003 vydal Ráž román FAUST UMÍRÁ DVAKRÁT, v němž ústy několika vypravěčů a za pomoci četných retrospektiv ukazuje na modelovém osudu jihoamerického politika závislost na moci a důsledky jejího usurpování. Kniha se váže k stejnojmenné rozhlasové hře z šedesátých let, kdy také vznikla její první verze, která ale po sovětské okupaci nemohla z politických důvodů vyjít.
Román BONVIVÁN (2005) navazuje na lehčí, zábavnější část Rážovy tvorby. S humornou nadsázkou líčí trapný pokus stárnoucího provinčního herce o uplatnění v televizi a jeho hledání důstojného místa ve společnosti i v rodině. Poetická novela KÁMEN V OKNĚ – Podzimní elegie za starého muže (2007), má svůj předobraz v jedné Rážově původní rozhlasové hře. Úsporným, až minimalistickým stylem, varuje před rostoucí intolerancí a násilím, které se zabydluje už v nejmladší generaci a prorůstá nenápadně celou společností. Následuje nevážná próza o vážných věcech NEVĚŘ MI ANI SLOVO (2009) a o dva roky později (2011) groteskní thriller V JÍDELNĚ SE NEVRAŽDÍ, do prózy převedená atraktivní divadelní hra. Mezi další tituly patří trilogie LÁZEŇSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ (2014), LÁZEŇSKÉ NADĚJE (2015), LÁZEŇSKÉ OZVĚNY (2017) a dále MUŽ A RŮŽE – O lásce a cestování (2018).
Pro rozhlas napsal Ráž na dvacet her, z nichž jmenujme např. tituly SMYČKA, RUCE NAD VODOU, KDYŽ TRÁVA ZNOVU KVETE, LEGENDA O STŘEŠE SVĚTA, FAUST UMÍRA DVAKRÁT, JAK POZNÁM NEPŘITELE; všechny vznikly do roku 1970 a dočkaly se úspěšného vysílání v Kanadě, Irsku, Švýcarsku, Spolkové republice Německou a jinde. Následovala dvanáctiletá nucená odmlka a zákaz práce pro rozhlas, po jehož „odpykání“ Ráž přišel s další vlnou her, např. HRDINA TELELEVIZNÍCH SERIÁLŮ, HODINA POD RADNIČNÍ VĚŽÍ, cyklus NEODESLANÉ DOPISY, PASTI, PASTI, PASTIČKY, VYMAHAČ a další.
Z televizních her je třeba jmenovat: POZVÁNÍ SPRAVEDLIVÝCH, TAKOVÁ TEČKA NA MAPĚ, MAGNETICKÁ LUNETA, STŘECHA POD VODOU, SEDM KILO PRO KRÁLIČKA, DRŽ SE ROVNĚ, KAČENKO, OSMÝ DIV SVĚTA, NEŽ POZNÁŠ PRVNÍ ÚSMĚV, OTRAVNÝ VÍKEND, VOLAVKA, KÁMEN V OKNĚ, ŽENA V KLECI. Celovečerní filmy zastupuje již zmíněný PRODAVAČ HUMORU a detektivka SMRT V KRUHU. Pro divadlo napsal Ráž zatím jen tragikomedii na motivy svého románu BONVIVÁN.
Roman Ráž je nositelem několika cen a čestných uznání za televizní i rozhlasové hry a za román IN FLAGRANTI.
Jako celoživotní nestraník, jehož rodina byla krutě perzekvována hned v roce 1948, se podílel v listopadu 1989 na založení Klubu spisovatelů nestraníků, v němž působil zpočátku jako jeho předseda. Od počátku byl členem Obce spisovatelů, v níž byl několikrát zvolen do její Rady, pracoval ve Výboru Českého literárního fondu, v komisích a porotě Ministerstva kultury ČR. V současnosti je členem vedení spolku Litera (který uděluje ceny Magnesia litera), dále členem výboru Českého centra PEN klubu a dozorčí rady Divadelní, literární, audiovizuální agentury DILIA.
