Archiv pro měsíc: Červenec 2014

Otázky Romanu Rážovi – František Cingr.

1/Proč se autor, píšící většinou o současném životě, naposledy jsem četl vaše prózy Kámen v okně, Nevěř mi ani slovo  a V jídelně se nevraždí,  obrátil k minulosti?

Lázeňské dobrodružství je moje dvaadvacátá knížka. Napřed jsem psal absurdní, pak groteskní prózu, po čase jsem přešel na starou dobrou realistickou prózu, samozřejmě bez přemíry popisů a stále s absurdně groteskními prvky, takže nijak nevybočovala z mé linie moderní prózy, no a teď došlo v mém psaní k posunu ve směru k historickému tématu. Ale není to historický román, je to rodinný příběh, vlastně jakási love story, v níž jsem se snažil zúročit něco z toho, co prožila naše rodina. Jak člověk přichází do let, má pocit, že by měl bilancovat svůj život. A uvědomí si, kolik je toho dlužen minulosti, tedy rodině, bez níž by určitě nebyl takový, jaký je.

2/Jde opravdu o rodinnou historii, jak vyplývá z věnování babičce Marii, která se musela narodit po polovině 19. století?

Samozřejmě jde o pohled do historie mé rodiny. Ovšem ne doslova. Jak řekl Brecht, pravda by byla příliš nudná, příběh je vždy třeba dokomponovat a také zobecnit, aby to nebyla jen kuriozita.

Příběh Marie můžete vnímat nostalgicky, melancholicky, ironicky. Prostě, jak se vám líbí. Na všem, co odvanula  doba, je vždy něco smutného, zároveň však dojemného i humorného. Dnes těžko chápeme, čím se lidé tehdy vzrušovali a bavili. Na to, co prožívali naši předkové, se díváme shovívavě. Pokud ovšem nešlo o tragické události. Těm na jejich hrůze čas nic neubral. Proto jsem zakomponoval do románu i tragické motivy, jako jsou záběry z fronty, smrt, zranění, bída, zkrátka všechno, čím lidé tehdy žili.

3/Nezapřete veselou strunku ve své duši, i když zaznívají i melancholické tóny, jako v Prodavači humoru. Je to dáno povahou, nebo vycházíte z pozorování života?

Asi je to spíš povahou. Nejsem zrovna veselá kopa, nepovažuju se za optimistu, pořád si myslím, že optimismus je nedostatek informací, ale na druhé straně se rád bavím, humor považuju za jednu z nejdůležitějších hnacích sil v životě, mám rád lidi, snadno s nimi navazuji kontakt, vždycky se zajímám o jejich práci, starosti i potěšení, proto mám také spoustu dobrých známých a přátel, a jsem přesvědčen, že bohatství člověka spočívá ve vztazích k druhým lidem, bez ohledu na to, kolik radosti i zklamání mu ty vztahy přinášejí.

4/Píšete o době 1. světové války. V létě si připomeneme sto let od jejího vypuknutí. Nakolik se od té doby změnil svět?

První světovou válkou začalo dvacáté století. Probudila lidi z idyly, od Napoleonských válek se v Evropě tak intenzívně a všude neválčilo! Viktoriánská epocha i císařství Františka Josefa I. byla svým způsobem úžasná léta. To se snažím v románu zachytit, ten zlom, najednou se zabíjelo, přišly nové ideologie, revoluce, vynálezy, nová morálka, móda …Válka vždy vývoj urychlí a zdramatizuje. Právě jí začala moderní doba. Všechno dál, až do devadesátých let, bylo jen vylepšováním toho, co se urodilo za první války a těsně po ní. Teprve rozmach informačních technologii přinesl obdobný zvrat, počítači, internetem, globální komunikací, začíná jedenadvacáté století. To dvacáté bylo nejkratší, nejdramatičtější, nejotřesnější i nejabsurdnější století v moderní historii. Kdo je prožil, zažil skutečné dobrodružství.

5/ V čem spatřujete naději?

Třeba se lidé tím stoletím poučili a povedou si lépe. I když to na mnoha místech světa, od Nigérie po Ukrajinu, vůbec tak nevypadá.